Magnetická indukce

5. listopadu 2008 v 15:44 | Martin Smolák |  elektrotechnika

Magnetická indukce



Magnetická indukce je fyzikální veličina, která vyjadřuje silové účinky magnetického pole na částice s nábojem.
Magnetická indukce je vektorová veličina.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

Značení a jednotky


Výpočet

Magnetickou indukci si představujeme jako sílu, kterou magnetické pole působí na pohybující se elektrický náboj. Velikost magnetické indukce B v určitém místě magnetického pole je definována jako maximální síla Fmax, kterou působí pole na náboj Q, který se pohybuje rychlostí v, tzn.
B = \frac{F_\mbox{max}}{Qv},
což lze v diferenciální formě zapsat ve tvaru
B = \frac{\mathbf{d}F_\mbox{max}}{v\mathbf{d}Q}
Pohybující se náboj lze popsat prostřednictvím elektrického proudu, čímž lze předchozí výraz upravit na
B = \frac{\mathrm{d}F_\mbox{max}}{Iv\mathrm{d}t} = \frac{\mathrm{d}F_\mbox{max}}{I\mathrm{d}l},
kde dl představuje element délky proudové trubice.

Vektor magnetické indukce lze vyjádřit ve tvaru
\mathbf{B} = \mathbf{v}\times \frac{1}{c^2}\mathbf{E},
Dosadíme-li do této definice vzorec pro bodový náboj (viz Coloumbův zákon), tedy
\mathbf{E} = \frac{1}{4 \pi \varepsilon_0} \frac{q}{r^2} \mathbf{r} = {10^{-7}}{c^2} \frac{q}{r^2} {\mathbf{r}}
dostaneme takzvaný Biotův-Savartův zákon
\mathbf{B} = \mathbf{v}\times \frac{\mu_0}{4 \pi}\frac{q}{r^2}\mathbf{r}


Vlastnosti

Na výpočtu magnetické indukce mezi dvěma rovnoběžnými vodiči s proudem je založena definice 1 ampéru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký Internetový vyhledávač používáte?

Google 22.8% (134)
Seznam 16.5% (97)
Atlas 16.7% (98)
Centrum 13.1% (77)
Slunečnice 17% (100)
idnes 13.8% (81)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama